G) Bibliografie

\cite[p.71]{symbnázev} - odkaz s poznámkou - vytvoří např. [6, p.71]

Položka v seznamu literatury se vytvoří příkazem

\bibitem[název uvedený v seznamu literatury]{symbnázev použitý v cite}

- tento příkaz přidá do seznamu literatury literaturu uvedenou za tímto příkazem. Volitelný parametr umožňuje, aby ve výsledném dokumentu byl zadaný tvar odkazu a ne prostý číselný odkaz (který se použije pokud se tento parametr nevyužije).

Tyto položky je třeba uvést v prostředí thebibliography, které má jeden povinný parametr a tím je sekvence znaků, ze které se určí maximální šířka odkazu (např. \begin{thebibliography}{8798nnn} - tedy max. šířka je 7 znaku). Toto prostředí rovněž zařídí přidání nadpisu. Nadpis je určen parametrem \refname - pokud s ním nejsme spokojeni, můžeme ho předefinovat na např. Použitá literatura pomocí renewcommand:
\renewcommand{\refname}{Použitá literatura} (umístěné např. do preambule za \usepackage{czech}).

Symbolické odkazy (balbla1) latex nahradí čísly tak, aby znamenaly pořadí výskytu v textu - jak je obvyklé. Příkazy \label, \ref a \cite, \bibitem tvoří páry. V případě křížových referencí (kdy se v dokumentu odkazujeme buď pomocí \ref nebo \cite na objekt označený v textu pomocí \label nebo \bibitem později) je třeba překlad spustit dvakrát - až při druhém běhu se dosadí čísla odkazů do položek \ref nebo \cite.

Tento způsob vytváření referencí je ale trochu nepohodlný a hlavně nezajíštuje jednotnost. Proto byl vyvinut program BibTeX, který celé prostředí thebibliography s položkami bibitem a konkrétními popisy literatury pro LaTeX generuje z pohodlné databáze literatury (které program BibTeX rozumí). LaTeX byl obohacen o příkaz \bibliography, který LaTeXu říká, že má při překladu natáhnout celé prostředí \thebibliography ze souboru soub.bbl (který si před tím vytvoříme za pomocí programu BibTeX ze souboru s příponou .bib). Při tomto způsobu uživatel tedy neuvádí literaturu do zdrojového latexovského souboru, ale pohodlně ji "vytáhne" z databáze (všemožné) literatury umístěné v jiném souboru (s příponou bib) ve speciálním formátu pomocí programu BibTeX. Postup je následující: uživatel přidá do svého latexovského zdrojového souboru na místo, kde chce seznam literatury uvést, po sobě následující příkazy \bibliography{} a \bibliographystyle{}. V parametru prvního příkazu jsou uvedena zkrácená jména souborů, ve kterých je databáze všemožné literatury ve formátu, které rozumí program BibTeX. Tyto soubory mají příponu .bib, ale v uvedeném příkazu se tato přípona vynechává. Tedy např. \bibliography{clanky1,knihy1} se týká souboru clanky1.bib a knihy1.bib. Formát těchto databázových souborů zajištuje jednotnost a je popsán dále. Parametr příkazu \bibliographystyle{} určuje styl, podle kterého se literatura naformátuje. Standartní možnosti jsou:

alpha	-	odkazy jsou vytvořeny ze jména autora a roku publikace, uspořádání je podle abecedy
plain	-	odkazy jsou číselné, uspořádání je podle abecedy
unsrt	-	odkazy jsou číselné, uspořádání je podle pořadí citace
abbrv	-	jako plain, ale odkazy jsou prý trochu kompaktnější

Dále je potřeba dodržet následující postup:

1. spustit LaTeX na soub.tex - tím se mimo jiné vytvoří soub.aux, ve kterém jsou požadavky na literaturu (\cite), které poslouží programu BibTeX
2. spustit BibTeX na jméno soub - tím se na základě souboru soub.aux a (např.) clanky.bib vytvoří soubor clanky.bbl, jehož obsahem je celé prostředí \thebibliography s příkazy \bibitem a s požadovanými literaturami
3. spustit opět LaTeX na soub.tex - tím se ve výstupu již objeví rejstřík literatury, ale ještě nebudou vytvořeny odkazy uvnitř textu (jsou to křížové reference)
4. spustit ještě jednou LaTeX na soub.tex - tím se dají do pořádku i odkazy z textu.

Ačkoliv se to zdá trochu složité, je aplikování tohoto postupu velmi snadné. Je jen třeba mít literaturu připravenou v databázi podle pravidel popsaných dále a pak již stačí jen provést výše uvedené čtyři běhy.

Ještě se mohou hodit následující dva příkazy:

\nocite{symbnázev} - funguje jako \cite (přidá do soub.aux na místo, které je určeno umístěním tohoto příkazu v textu, položku), ale nevytiskne odkaz v textu. Po zpracování BibTeXem pak tedy máme položku v seznamu literatury, ale v textu na ni není odkaz. Místo jednoho symbolického názvu můžeme uvést i seznam názvů - položky jsou odděleny čárkama.

\nocite{*} - v souvislosti s BibTeXem funguje tak, že dá do seznamu literatury veškerou literaturu obsaženou v příslušném souboru .bib, ale v textu na ně neodkazuje

Jedná se o vlastní jazyk. Soubor se skládá z odstavců, které obsahují vlastní informace o dané literatuře. Odstavec má asi následující tvar:

    @ARTICLE(McCourt64,
        AUTHOR    = {McCourt, F. R. and Snider, R. F.},	
        TITLE     = {Thermal conductivity of a gas with rotational states},
        JOURNAL   = JCP,
        YEAR      = {1964},
        VOLUME    = {41},
        PAGES     = {3185--3191},
        Pozn.     = {xerox})

Následuje seznam typů odkazů a jejich možných polí:

Dále soubor může mimo tyto odstavce obsahovat řádky, které BibTeXu nic neříkají a ještě řádky, kde se definují tzv. zkratky. Zkratka je řetězec začínající písmenem a neobsahující mezeru nebo jakýkoliv z následujících znaků: "#%'(),={} Slouží ke snadnému odkazování na delší řetezce a způsob jejich definování je jasný z následujícího příkladu (zadávají se na samostatném řádku):

    @string(JCP  = {Journal of Chemical Physics})

    @string{JCP  = "Journal of Chemical Physics"}