N) Makra

Definice maker:

K definici maker slouží následující příkaz:

\newcommand{příkaz}[počet par.][implicitní]{tělo definice}
Pokud obsahuje definice makra nějaké parametry, musí se uvést volitelný parametr počet par. Tento příkaz definuje nový příkaz příkaz - jeho použitím v textu s případnými parametry se příkaz nahradí tělem definice s případnými aplikovanými parametry. V konstrukci se na parametry odkazuje znakem # následovaným číslem, které znamená pořadí parametru (např. #3). Při použití jsou pak parametry umístěny každý zvlášt v jednom páru závorek. Pokud se v této konstrukci uvede parametr implicitní, znamená to, že první parametr z těla definice je při volání příkazu volitelný a má tuto implicitní hodnotu.

Příklad:

\newcommand{\operator}[2][\hat]{\ensuremath{\mathbf{#1{#2}}}} - definuje makro se dvěma parametry. První je volitelný a pokud se při volání makra nespecifikuje, bude automaticky \hat.
Příklady použití: \operator{A} - napíše tučné matematické A a nad ním stříšku (\hat), \operator[]{A} - napíše jen tučné A v matematickém režimu,
\operator[\vec]{A} - napíše tučné A v matematickém režimu a nad ním šipku.
\ensuremath zajistí, že pokud již nejsme v matematickém režimu, tak se do něj přepne.
Dokonce funguje i následující makro:
\newcommand{\operator}[2][]{\ensuremath{\mathbf{#1{#2}}}}
použití: např. \operator{A} - napíše jen tučné A v matematickém režimu,
\operator[\hat]{A} - napíše tučné A v matematickém režimu a nad ním stříšku.

Příklad bez volitelného parametru:

\newcommand{\operator}[1]{\ensuremath{\mathbf{\hat{#1}}}} - použití:
\operator{A} - napíše tučné A v matematickém režimu a nad ním stříšku.

Příklad na změnu šířky odstavce:

    \newcommand{\souhrn}[2]{
    \begin{center}\parbox{#1}{\bfseries\itshape\hrulefill \\ #2
    \hrulefill}\end{center}
    }

Použití:

\souhrn{.8\textwidth}{Dá se říci, že se navrhovaná metoda ukázala jako perspektivní. Avšak pro jistotu navrhujeme provést ještě další ověřovací experimenty.}

Příkazem \renewcommand se změní chování již existujícího příkazu, příkaz \providecommand provede definici nového makra jen, pokud již definice téhož jména neexistuje (\newcommand LaTeX v tomto případě způsobil chybovou hlášku). Parametry u obou těchto příkazů jsou stejné jako u přikazu \newcommand. Mám tu zkušennost, že \renewcommand něčeho co je definováno v souborech .cls nebo .sty by se neměl uvádět v textové části nýbrž v preambuli. V každém případě je i z hlediska přehlednosti lepší uvádět příkazy jako newcommand v preambuli (případně v balíku).

Bezparametrický příkaz \renewcommand{}{} se často používá při modifikaci chování standartních příkazů. Zde je seznam příkazů, které generují uvedený řetězec (anglický nebo český) a které můžeme často potřebovat předefinovat pomocí renewcommand (nejlépe na konci preambule). Tyto příkazy uživatel obvykle přímo nepoužívá, ale jsou užity uvnitř jiných uživatelských příkazů - obsaženy v jejich definici. Jejich význam by měl být jasný.

Př.:

\renewcommand{\figurename}{FIGURE}