Předchozí   Další   Dolů   Obsah 

D) Různé běžně potřebné příkazy

$^\circ$ - Stupeň
\@. - zdůrazňuje LaTeXu, že za tečkou začíná nová věta - že má tedy volit větší mezeru. Pokud by věta nekončila malým písmenem nebo číslovkou, nezvolil by LaTeX větší mezeru. Pokud ovšem je zapnuto \frenchspacing, je za tečkou vždy pouhá mezislovní mezera (dá se vypnout pomocí \nonfrenchspacing).
\dag resp. \dagdag - odkazovací jednoduchý nebo dvojitý křížek.
\copyright - znak copyright.
\S - znak paragraf
\$ - znak dolar
\pounds - znak libra
\textbullet - kulička v nematematickém režimu.
\uv{text} - uvozovky (při použití balíku czech)
\dotfill - roztažitelna čára z teček (velikost je maximální dovolená okolím)
\hrulefill - jako dotfill, ale čára je plná
explicitní určení rozdělování (uvádí se mimo preambuli):
\hyphenation{orga-ni-zace při-bliž-ně vznik} - slovo vznik se tedy od tohoto místa nemá dělit vůbec (do případné další změny dalším příkazem \hyphenation). Mezi slovama mají být mezery nebo (jeden) znak nový řádek. Platnost není omezena hranicemi skupiny nebo prostředí - tzv. globální deklarace.
přechod na nový řádek bez nového odstavce a bez automatického zarovnání takto ukončeného řádku:
\\[vzdálennost]
\\*[vzdálennost]
parametr vzdálenost určuje oč bude vzdálenost následujícího řádku větší, než je standartní meziřádková vzdálenost.
\parindent=1cm je nastavení odstavcové zarážky na 1cm
\noindent znamená, že odstavec na jehož začátku je příkaz uveden bude mít nulovou zarážku (první řádek nebude odsazen)
\indent znamená, že odstavec na jehož začátku je tento příkaz bude mít odsazení (pokud by třeba jinak neměl)
\pagenumbering{arabic} znamená, že se stránky budou číslovat arabskými číslicemi
\pagenumbering{roman} znamená, že se stránky budou číslovat římskými číslicemi
další možné argumenty jsou Roman, alph, Alph
\pagenumbering - nastaví číslo stránky na 1.
\setcounter{page}{4} - nastaví číslo aktuální stránky (čítače stránek) na 4
\addtocounter{page}{1} - zvýší číslo aktuální stránky (a všech následujících) o 1
\refstepcounter{čítač} - zvýší čítač čítač o jedničku, přičemž se postará i o správné fungování příkazů \label a \ref při této modifikaci.
\pagestyle{styl}, kde styl je buď:
plain - hlavička je prázdná, číslo je uprostřed paty stránky (implicitní u article a report)
empty - hlavička i pata je prázdná
headings - pata je prázdná, v hlavičce je číslo stránky a název kapitoly nebo sekce
myheadings - podobně jako u headings, avšak s jinou informací v hlavičce; informace se předepíše příkazy
\markright{righthead} nebo
\markboth{lefthead}{righthead} - v případě volby twoside třídy dokumentu.
\thispagestyle{style} - nastavení stylu aktuální stránky
\footnote[číslo]{} - poznámka pod čarou (má-li se čísílko napsat těsně za slovo, musí se i příkaz uvést přesně za slovo). Nepovinný parametr číslo slouží ke vnucení vlastního čísla. Jinak se používá automaticky zvyšovaná hodnota čítače footnote. Poznámky se umisťují do textového těla stránky.
V boxech a prostředí tabular \footnote nevygeneruje poznámku pod čarou. V tomto případě však lze použít dvojici příkazů:
\footnotemark[číslo] a \footnotetext[číslo]{text}. První příkaz se použije v boxu nebo prostředí tabular (to je ovšem také box), čímž se vygeneruje čísílko v místě uvedení a inkrementuje se čítač poznámek o jedničku (v případě bez volitelného parametru) tak jak má. Druhý příkaz umístěný za boxem pak generuje poznámku pod čarou s čísílkem podle aktuální hodnoty čítače poznámek nebo podle volitelného parametru. Protože se však jedná o box jsou vlastní poznámky vygenerovány až po "výrobě boxu". V důsledku toho, pokud máme v boxu více poznámek, příkaz \footnotetext zná vždy jen číslo poslední poznámky a vygeneruje všechny takovéto poznámky se stejným číslem! Proto je v tomto případě potřeba kolem jednotlivých příkazů \footnotetext trochu manipulovat s čítačem poznámek pod čarou (footnote) - např. pomocí příkazu \addtocounter.

\footnotesep - velikost vertikální mezery mezi různými poznámkami pod čarou. Čára pro poznámky pod čarou je generována příkazem \footnoterule. Pokud uživatel chce něco na této čáře změnit nebo ji vynechat, musí použít předefinování tohoto příkazu pomocí renewcommand.

Pozn.: Poznámky pod čarou nefungují v plovoucím prostředí.

\underline{} - podtržení objektu (v matematickém i textovém režimu)
\today - produkuje aktuální datum
\enlargethispage{velikost}
\enlargethispage*{velikost}
zvětšení stránky o velikost
(varianta s hvězdičkou zmenší i vertikální mezery).
\pagebreak[] - bez argumentu přikáže LaTeXu zlom stránky v tomto místě textu; pokud je argument uveden, jedná se jen o naši žádost - 0 je nejslabší požadavek, 4 je nejsilnější a je to ekvivalentní tvrdému příkazu. Stránka nebude geometricky kratší.
\linebreak[] - analogie předchozího příkazu pro řádek

Příkazy enlargethispage, pagebreak a linebreak by se měly užívat jen v závěrečné fázi úpravy dokumentu v situaci, kdy jsme v nouzi.

\newpage (nebo \clearpage nebo \cleardoublepage) - přechod na novou stránku; stránka bude i geometricky kratší
\clearpage navíc způsobí, že všechy plovoucí objekty, které byly uvedeny před tímto příkazem, se za touto stranou umístí na samostatné stránce (nebo stránkách)
\cleardoublepage funguje jako \clearpage s tím rozdílem, že při dvoustarnném režimu bude textová stránka následující za \cleardoublepage lichá (v případě potřeby se automaticky vloží prázdná stránka).
\marginpar[poznámka nalevo]{poznámka} - vytvoří poznámku na vnějším okraji; poznámku lze vnořit dovnitř textového těla stránky zvolením záporné hodnoty marginparsep, překrytí s textem se zabrání posunutím okraje odstavce, vedle nějž je poznámka - např. pomocí \leftskip nebo \rightskip. Volitelný parametr má ten význam, že je užit místo povinného parametru, pokud poznámka vychází na levém okraji stránky (to se můze stát při dvoustraném režimu).
\reversemarginpar - způsobí umisťování poznámek na okraji na opačné straně stránky než normálně
\normalmarginpar - návrat k normálnímu umisťování poznámek na okraji
\parshape n zvětšení_odsazení_prvního šířka_prvního ... zvětšení_odsazení_n-tého šířka_n-tého
Toto je TeXovský příkaz (paramery nejsou uvedeny ve složených závorkách). Platí pro odstavec, ve kterém je uveden a způsobí, že prvních n řádků bude mít zvětšené odsazení (posunutí levého okraje) a délku podle předpisu (skutečné odsazení bude součtem hodnoty předepsané v parametru a hodnoty platné před tímto příkazem). Lze jím tedy podrobněji specifikovat vzhled odstavce. Tímto příkazem lze zařídit "vkousnutí" poznámnky na okraji do textu (zprava i zleva)- viz příklad v souboru art.tex na konci odstavce 3. Řádky za n-tým řádkem mají parametry n-tého.

Př.: \parshape 4 0cm 8cm 0cm 8cm 1cm 7cm 0cm 8cm - nastaví parametry odstavce tak, že první bude mít posunutí odsazení o 0cm (tedy nezměněné odsazení) a délku 8 cm, druhý to samé, třetí bude mít délku 7cm, ale bude o 1cm zleva odsazen (takže bude končit ve stejné poloze, jako předchozí řádek), čtvrtý zase nebude mít zvětšené odsazení a další řádky to samé.

Některé příkazy z balíku czech.sty:
\dateczech{}
\dateenglish{}
\dateUSenglish{}
\captionsczech{}
\captionsenglish{}
\label{balbla1} - nastavení značky v prostředí (funguje specificky v prostředí equation, eqnarray, enumerate, figure a table - v prostředí figure a table se \label musí vyskytovat až za \caption{popis} nebo musí být uvnitř argumentu příkazu caption).
\ref{blablax} - vyprodukování odkazu (čísla) na label - vyprodukuje např. číslo rovnice, obrázku nebo tabulky (odkaz na label mimo výše uvedená prostředí vygeneruje hodnotu aktuálního čísla oddílu - pro vygenerování čísla stránky je nutno použít příkaz \pageref{návěští})

Příkazy \label a \ref tvoří pár. Pokud je odkaz v dokumentu uveden dříve než samotný odkazovaný objekt (tzv. křížový odkaz), je třeba překlad spustit dvakrát.

\input{cesta} - vložení obsahu souboru v místě uvedení. Pokud je jméno uvedeno bez přípony, hledá se nejprve soubor s příponou tex. Pokud se takový nenalezne, hledá se přesně odpovídající jméno.
\include{cesta} - až na výjimky funguje jako sekvenece \clearpage \input{cesta_bez_přípony_tex} \clearpage. Jméno souboru se musí uvést bez přípony tex (tímto příkazem je možno natáhnout jen soubor s příponou tex).
\tolerance - registr udávající o kolik může slovo přesahovat hranici textového těla. LaTeX se snaží slova umisťovat tak, aby se okraj textu příliš nevlnil a mezery nebyly příliš velké. Parametr, který tyto věci ovlivňuje je \tolerance. Může být předepsán v rozsahu 0 až 10000 a implicitně je roven 200. Pokud se LaTeXu nepodaří slovo umístit tak, aby příliš nepřesahovalo běžnou šířku textu - slovo umístí jak to jde a oznámí nám to. Pokud je tento parametr příliš malý - tady LaTeX je v tomto velmi přísný, má zároveň menší manévrovací schopnosti a ve snaze umisťovat slova co nejestetičněji může narazit a některé slovo bude velmi přesahovat a LaTeX nám tedy prokáže medvědí službu. V tom případě zdánlivě paradoxně může pomoci zvětšení parameru tolerance (v preambuli) - např. \tolerance=1000.
\columnsep - registr udávající mezeru mezi sloupci ve dvousloupcovém režimu (specifikuje se v preambuli)
\columnseprule - registr udávající šířku vertikální čáry mezi sloupci ve dvousloupcovém režimu (implicitně je nula). Nastavení začíná platit od místa uvedení.
Seznam jmen čítačů (pro příkazy jako je \setcounter, \addtocounter) nebo \refstepcounter):

enumi enumii enumiii enumiv figure table footnote mpfootnote page equation subparagraph paragraph subsubsection subsection section chapter part


 Předchozí   Další   Nahoru   Obsah